Vzpomínky babičky

    Chystáme oslavy nebo připomenutí toho, že se v naší škole učí už padesát let. Proč a kde ty jsi babi vlastně chodila do školy? Babi vytahuje z alba třídní foto. Konec školního roku 1959 – 1960, šestá třída stojí před nějakou dřevěnou stavbou, nikde široko daleko není zaparkován žádný osobní automobil. K mému údivu před školou prý nestavěl ani žádný školní autobus. V zimě prý byly všechny závěje do Zlatník, Milostovic, Jamnice i Jezdkovic plné „andělíčků“, zimní dopravní kalamita se nevedla, když tak kalamita uhelná.

    Vidím, že mou starostlivou babičku polévá pot, když vzpomene na topení v kamínkách v každé třídě. Ale jinak prý byla tato dřevěná škola (převezena do Stěbořic z Hradce nad Moravicí) festovní, postavená během 2. světové války jako ubytovna dělníků, a protože u nás nemáme termity a myšky si hledají snadnější obživu, asi by vydržela ještě dlouho.

    Ovšem stavba nové školy byla nutná. Stavět se začalo v březnu 1959 za usedlostí Josefa Grigara, což je domek u hlavní silnice č.p. 36, který obývá už jen paní Ludmila Skřontová, rozená Grigarová. Pozemek pro školu byl vybrán, přivedla se k němu nová cesta a prostor od hlavní silnice ke škole vyplnily prázdné stavební parcely. Stavba za plánovaných 1.780.000,- Kč byla během roku dokončena a 28. srpna 1960 otevřena. Tehdy to byla jen hlavní budova s třídami a tělocvična se spojovací chodbou.

    Babi si vybavuje přesně novou třídu. Její sedmička byla nasměrována na západ, všechno bylo světlé, voňavé, prostorné, prostě nové, fajn. Z oslav k otevření si nic nevybavuje. Asi byly projevy a žádné ohňostroje. Družina, vyvařování a různé kroužky, později i nějaké třídy, to stále zůstávalo v dřevěné škole. A tak byla v červnu 1978 zahájena přístavba školní družiny s kuchyní a jídelnou a po zprovoznění v roce 1981 už byla dřevěnice opravdu po dobře odvedené službě zbytečná. V létě 1985 byla zbourána a uvolněné prostranství je teď pěkným hřištěm.

    V dalším období dětí přibývalo a bylo třeba rozšířit i počet tříd, proto byla 31. srpna 1988 předána do užívání druhá přístavba školy. Babi zavzpomínala i na nějaké Akce Z a brigádnické hodiny – ale prý je to na dlouhé vysvětlování. Tak mám vzít na vědomí, že prarodiče určitě tehdy postáli u míchačky, „počtovali“ tvárnice nebo uklízeli s hadrem a smetákem. Byl na to i pořadník. Tak nějak to bylo s naší padesátnicí. Loni omládla s novou barevnou střechou a kdyby se podařily ještě nějaké další praktické úpravy, např. výměna oken, bylo by to prima.  

       A babi, která nerada vzpomíná, si začíná vybavovat spolužáky, žáky, učitele, ředitele, družinářky, kuchařky, stavbaře, úředníky, brigádníky… Taky budu jednou vzpomínat.

 Autor: Lumír Král - t.č. žák 7.tř. (2010), za pomoci své babičky Marie Vrbické-Křenkové