Horor!!!!!!!/není určen pro slabé pohavy/

        Toto je příběh o jedné nesmělé dívce, která si toho v životě musela hodně vytrpět. Ale když váš život nestojí za nic neznamená to, že se máte vzdát, máte bojovat.

        Když bylo dvanáctileté Marice deset let, rodiče jí zemřeli při těžké autohavárii. Tehdy byla na dně a úplně se uzavřela do sebe. Ztráta svých nejbližších nepřebolí za týden, je to na vždy. Od té doby dívka vyrůstala v dětském domově. Ve škole se stala tou nezajímavou holkou, která byla snadným terčem posměchu. Marika už nevěděla, co dál. Už ji nic na světě nedokázalo rozesmát. Jenže nevěděla, že její anděl strážný se může objevit v tu nejméně očekávanou chvíli......

        Byl normální školní den, středa. Marika právě odcházela ze třídy, když ji skupinka dětí zastavila a začala si ji dobírat. Vyrazily jí z rukou věci a ona jen bezmocně přihlížela, jak ničí její majetek. Měla jen jedno přání a to žít už konečně šťastný život. Se zadržovanými slzami otevřela oči, ale hned sebou trhla. Dívala se na ni nějaká neznáma holka. ,,Jsem Vannesa, víš, jsem tady nová a nikdo si mě nevšímá a když jsem viděla, jak ti ubližují, no prostě jsem ti chtěla pomoct.“ I když se dívky znaly pouze krátkou chvíli, už věděly, že je mezi nimi silné pouto. Spojovala je odlišnost od ostatních dětí.

        Z Mariky a Vannesy se staly ty nejlepší a nejvěrnější kamarádky jaké si jen dokážete představit. Už nebyly samy, měly jedna druhou. Asi tak za tři měsíce se konal školní výlet šesté třídy. Marika s Vannesou se moc těšily, protože mohly strávit celou dobu pouze spolu. Třída se chystala do Mokřinek, kde měla strávit klidnou a zábavnou noc. To však ještě netušila co ji tam čeká.......

        V pondělní ráno čekal na sbalené děti před školou autobus. Všichni žáci nadšeně nastupovali do dveří, ale až na jednoho. Zase Marice připadal tak zvláštní, tak jiný. Nevěděla proč, ale ten kluk co stál u keře jí už od první třídy připadal záhadný. Byl to Maričin a Vannesin spolužák Adam. Nikdy nebyl součástí společnosti. Někdy Marice připadalo, že si vytvořil svůj vlastní svět, do kterého vnikl a nechtěl se vrátit zpátky. Autobus konečně nastartoval. I když cesta trvala něco málo přes hodinu, Vannese to připadalo jako věčnost. Bylo jí strašně zle. Marika na ni poznala, že bude asi každou chvíli zvracet. Už se to nedalo zadržet. Vannesa se hbitě předklonila do úzké uličky a vyvrhla ze sebe vše ven. Celá bledá zdvihla hlavu. Až teť jí došlo, co udělala. Adamovy svítivě bíle boty náhle dostaly hnědo zelenou barvu. Vannesa se začala ihned žalostně omlouvat, ale Adam bez jediného slova vstal a odešel. Celou cestu přemýšlela, jestli je Adam vážně tolik naštvaný. Vannesa se tolik ponořila do svých myšlenek, že ani nevnímala čas. Autobus náhle zastavil. Byli na místě.

        Krásné malebné údolí, které bylo obklopené lesem. Tak vypadalo místo pobytu. Bylo tam vše, co umožňovalo prožít ten nejlepší výlet ze všech. Nastal večer a všichni se společně sešli u táboráku. Oheň příjemně hřál a oslňoval nocí zahalené věci. Ve vzduchu byly cítit pečící se špekáčky. Skoro se zdálo, že nic nemůže narušit tuto pohodovou atmosféru. Marika se naklonila k Vannese a polohlasně jí pošeptala: ,,Jdu si pro svetr. Jdeš se mnou“? Vannesa bez váhání přikývla. ,,Mariko dojdu si zatím na záchod!“  Volala na ni Vannesa. Marika zatím vklouzla do svojí chatky a navlékla si na sebe oranžovou mikinu s kapucí. Vannesa zatím byla hotová a čekala na kamarádku před chatkou. Z ničeho nic uslyšela z lesa výkřik. I když měla strach, vydala se zjistit, co se stalo. Stála na kraji lesa, který byl zahalen tmou. Ohlížela se kolem sebe, ale najednou se něco pohnulo v keři. Vannesa se sice lekla, ale myslela, že je to jen zvířátko. Opět se tam něco pohnulo, ale bylo to silnější. Najednou se k Vannese blížily kroky. Chtěla utéct, ale něco ji pevně drželo na místě. Chtěla křičet, ale úplně jí strnuly hlasivky. Na svém rameni ucítila něčí dotek. Byl tak slizký. Hbitě se otočila. Stálo tam nějaké stvoření v černém plášti. Zvedlo hlavu a zadívalo se do Vannesiných očí. Bylo průhledné a mělo znetvořený obličej. Byl to duch!!..........

        Marika za sebou zaklapla dveře chatky a rozhlížela se po Vannese. ,,Vanneso, kde jsi?“ Žádná odpověď. Marika z ničeho nic zaslechla Vannesin výkřik. Rozběhla se do lesa. ,,Vanneso jsi tady?“ Marika najednou o něco zakopla a upadla na zem. Baterkoou si posvítila  na překážku. Srdce se jí rozbušilo jako o závod a do očí jí vytryskly slzy. Leželo tam tělo, mrtvé tělo! ,,To né, prosím, to není možné!!!“ Vykřikla Marika. Ležela před ní Vannesa. Měla podřezaný krk a v očích vyděšený výraz.

        Marika se rozběhla k ohništi. Někdo jí musí pomoct, musí! Pořád doufala, že je to jen zlý sen, ze kterého se nemůže probudit. Doběhla k ohni. Jenže zlý sen pokračoval. Všichni leželi na zemi. Všude bylo plno krve. Co to má znamenat? Všichni jsou mrtví!! Před sebou uviděla krvavý nápis: Jsi na řadě! Proti ní se náhle objevila postava v černém plášti. Plížila se k ní. Marika začala utíkat. Skryla se za jednou chatkou. Hlasitě dýchala. Proč to všechno? Našel ji. Postavil se před ni. Marika chtěla znovu utéct, ale tentokrát ji zastavil. Pohlédla mu do tváře. Rozeznala v něm Adama! Teď už vůbec ničemu nerozuměla. Vytáhl nůž. Byl konec. Marika nemohla nic dělat. Bolestně jí zarazil nůž do břicha. Svalila se na zem a svíjela se v bolestech. Dívka, která prožila ty nejhorší katastrofy, našla klid až za branami života.

        Pravda je taková, že Adam zemřel na tomto místě před třemi lety. Jeho opilí spolužáci ho brutálně umlátili k smrti. Adam se jim chtěl i po smrti pomstít. Proto si našel cestu z onoho světa. V domnění, že Maričina třída je ta, která zavinila jeho smrt, jim udělal to samé, co si musel vytrpět on sám. Od té doby se říká, že na těchto chatkách stále bloudí duch dívky jménem Marika a hledá útěchu svého bolavého srdce.