Posledný nádech

Posledný nádych

 

Každé dítě se vás jednou zeptá : ,,A mami jak jste se s tátou vlastně poznali? ‘‘ I na mě jednou došlo, i mě se můj syn zeptal. Již věděl, že muž s kterým žiju není jeho pravým otcem a tak jsem mu začala vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety a od základu změnil můj život……..

 

Bylo pár dní před mými narozeninami. Konečně mi bude osmnáct! I když to byla velká oslava, žádné velké překvapení v podobě dárku jsem nečekala. Ale to byl omyl. Má babička nám dvěma zařídila dvanáctidenní pobyt na Hawaii! Nedokážu ani popsat jakou mi udělala radost. Odjezd byl za dva dny a já se nemohla dočkat.Jenže co se nastalo. To ráno co jsme měli odlétat, mi babička volala, že si zlomila nohu a tím pádem nemůže letět se mnou. V tu chvíli mi nálada klesla na bod mrazu. Jak si mám dovolenou užít sama? Tu letenku přece nemůžu zahodit. Po dlouhém přemlouvání jsem sama nasedla do letadla. Let byl dlouhý a já měla celou dobu výčitky svědomí kvůli babičce. Ale také mi došlo, že i když nemohla letět se mnou, chtěla by abych si to užila. Letadlo konečně přistálo a autobusy nás rozvezli do hotelů. Když jsem po tom dlouhém dni přišla na svůj pokoj, byla už velká tma a já byla tak unavená, že jsem hned usnula. Ráno přišlo strašně rychle. Slunce už naplno hřálo a já byla připravena prozkoumat okolí. Nejdřív jsem však zamířila k moři. Rozpálený písek mě pálil do nohou. Na chvíli jsem se zadívala do vln, jak nenápadně naráží na pláž. ,,Au! “ Vykřikla jsem. Do hlavy mě totiž trefil nějaký modrý disk. Přiběhl ke mně muž z blonďatými  třapatými vlasy. ,,Jsi v poriadku?“,,Stalo sa ti niečo?!“ Zvedl mě ze země. ,,Nic mi není.“ Tak počkat já ho znám to je přece Miro Šmajda ze superstar! ,,Prepáč nemalo to letieť na teba.“ ,,Nic se nestalo.“ ,,Ja som Miro.“ ,,Já  jsem Alex.“ Ačkoli to bylo nečekané po chvíli povídání se mě Miro zeptal: ,, Mohol by som ťa ako ospravedlnenie za tú ranu pozvať na kotekjl?“ Víte každý den se neobjeví sympatický blonďák, který vás chce pozvat na koktejl, proto jsem jeho pozvání příjmula s úsměvem. Seděli jsme v baru u pláže, popíjeli koktejl a bavili se snad o všem možném. Měl tak příjemný hlas. ,,Jsi na dovolené sám Miro?“ ,,Nie som tu z jedným kamarátom Adamom.“ Musím se přiznat, že v tu chvíli jsem si oddychla. Myslela jsem, že Miro je tu z nějakou jeho přítelkyní. Seděli jsme tam asi tři hodiny a neměli potuchy o čase. Najednou do baru vešel vysoký černovlasý muž a mířil k našemu stolu. ,,Miro tu si všade som ťa hladal!“

,,Alex toto je Adam a Adame toto je Alex. Stretli jsme sa na pláži.“ V ten den jsem ho poznala. Adam muž, který změní můj život, ale to jsem tehdy ještě netušila. Celý zbytek dne i večera jsme všichni tři strávili v baru. Tak mi tedy utekl můj první den dovolené, ale určitě jsem toho nelitovala. Na druhý den jsem už od první chvíle myslela na Mira. Chtěla jsem ho znovu vidět. Zrovna když jsem snídala zapípal mi mobil. Byla to sms od Mira! Psal, že má pro mě na pláži překvapení. Byla jsem štěstím bez sebe. Rychle jsem se oblékla a pospíchala za Mirem. Byl tam. Stál na pláži a v rukou držel překrásnou kytici růží. Přišla jsem k němu. Podal mi růže a krásně se usmál. Nemuseli jsme mluvit, protože jsme už všechno věděli. Sluneční paprsky dopadali na jeho tvář a vlasy se mu třpytily jako ten nejkrásnější diamant na světě. Tak strašně moc jsem ho chtěla políbit. Přikročila jsem k němu a cítil,  jak se naše rty sbližují. Bylo to až neuvěřitelné. Ten zázračný pocit bych nevimněnila za nic na světě. Lidé se často dohadují co je to vlastně láska a je to možná proto, že jí nezažívají každý den. Ale já v ten moment cítila něco nového, ale jsem si jistá, že to láska byla, protože jsem to cítila v srdci a to se nemýlí. Dívali jsme se jeden druhému do očí, jakoby celý svět patřil nám. Miro mě vzal za ruku. Procházeli jsme se po pláži a byli zářivým příkladem lásky. Když se stmívalo,  Miro mě doprovodil na pokoj. Bylo to vážně skvělé, protože bydlel jen o dvě čísla ode mne. Po té co mi popřál dobrou noc a rozloučili jsme se polibkem ztratil se ve svých dveřích a mě už v tu chvíli chyběl. Celou noc jsem nespala. Nějak jsem nemohla vstřebat vše co se dnes stalo. Hlavou se mi honilo strašně moc věcí. Co když mě Miro bere jen jako bezvýznamný flirt? Co když mu na mě vůbec nezáleží? Celé hodiny jsem nad tím přemýšlela, ale za dlouhou dobu jsem konečně usnula. Ráno za mnou hned přišel Miro. Vlasy měl jako vždy perfektně upravené, ale přišlo mu to celkem v niveč jelikož jsme šli hned na pláž. Leželi jsme v písku a drželi se za ruce. Z moře najednou slyším křik dítěte. ,,Miro ta holčička se topí!“ Netušila jsem co se bude dít, ale Miro se hned postavil a rozběhl se do moře. Doplaval k ní a rázně ji uchopil. O chvíli se z moře vracel z dítětem v náruči a byl za hrdinu. V ten moment se to stalo. Zamilovala jsem se do muže, který měl jako jediný odhodlání zachránit nevinné dítě. Při západu slunce jsme se vraceli do hotelu, ale tentokrát jsem nešla na svůj pokoj, ale do Mirova.                                                                 

Bylo tady ráno, ale tohle ráno bylo jiné, něčím vzácné. Probudila jsem se totiž vedle Mira. Jen jsme tam tak leželi a dívali se jeden druhému do očí. Do pokoje náhle vtrhl Adam. Když nás uviděl celý zrudl a vystřelil z pokoje jako raketa. Od toho dne jsme z Mirem byli jedno tělo jedna duše. Tedy až do toho dne, do sedmého dne naší dovolené. Miro z Adamem šli večer na diskotéku. Chtěla jsem jít taky, ale vůbec mi nebylo dobře a pořád jsem zvracela. Chvíle bez Mira utíkaly strašně pomalu. Proto jsem se rozhodla, že za nimi na chvíli zajdu. Dorazila jsem do baru a ve světlech reflektorů hledala Mira. Jenže jsem zahlédla pouze Adama. Přišel ke mně, ale než stačil cokoli říct spustila jsem na něj:

,, Kde je Miro?“

,,Ja neviem strašne sa opila a potom sa mi stratil, možno šiel na izbu.“

V hlavě mi hned naskočila otázka:

,,Nemohlo se mu něco stát?“

,,Neboj nič sa mu nestalo predsa nie je blbý.“

,,Dobře ráno za ním zajdu.“

A tak jsem i udělala. Hned ráno,jen co začalo svítit slunce jsem se vydala zjistit do Mirova pokoje jestli je opravdu v pořádku. Protože mi bylo blbé tak brzo ráno klepat na dveře a tím Mira i vzbudit, vzala jsem to tou jedinou cestou, kterou to ještě šlo a to balkonem. Pomalu jsem našlapovala na špičky, protože bylo celkem jasné, že Miro bude mít pořádnou kocovinu. Vešla jsem do ložnice a vzhlédla na postel. V tu chvíli jsem cítila jako by mi někdo bodl nůž do zad. Miro tam ležel v objetí nějaké černovlasé ženy! Chtěla jsem od tam tud pryč, jenže mi ruka omylem zavadila o vázu a spadla na zem. Miro se hned vzbudil. Podíval se do mých zmatených očí, ale to už jsem utíkala pryč. Cítila jsem bolest která mě pomalu sžírala zevnitř. Vyběhla jsem na chodbu a práskla dveřmi. Miro běžel hned za mnou. ,,Alex prosím počkaj!!“ Adam vyšel ze svých dveří a zastavil Mira.

,,Miro čo sa stalo?!“

,,Vieš  ako som sa včera opil, vobec neviem  ako sa to mohlo stať, ale jednoducho som sa ráno zobudil vedl’a nejakej ženy a Alex nás videla!“

,,Musím isť za ňou!“

,,Miro né tým to eště zhoršíš. Já za ňou zajdem,ver mi bude to tak lepšie.“

Seděla jsem na molu a dál se topila ve smutku a zklamání. Mé srdce se rozpadlo na tisíc kousků, bylo jako skládanka bez návodu na složení. Někdo mi položil ruku na rameno. Nemusela jsem se otáčet věděla jsem, že je to Adam.

,,Si v poriadku?“

,,Jak můžu být v pořádku?“

Sedl si vedle mě a chytil mě za ruku.

,,Vieš on bol včera vážně dosť opilý.“

,,Jenže i když byl opilý, kdyby mě opravdu miloval něco takového by nedokázal udělat.“

Položila jsem si hlavu na Adamovo rameno.

,,A ty“…….Adam udělal dlouhou pauzu, ale potom to konečně dořekl:

,,A ty Mira taky naozaj miluješ?Pretože viem, že ti teraz pripadá, že bez neho nedokážeš žiť, ale……..

Skočila jsem  mu do řeči.

,,Ty to nechápeš. Miro mi dal něco co nikdo jiný nedokázal. Ukázal mi co je to láska.“

,,Já lásku spoznal tiež až vďaka tebe.“

,,Cože?“

Adam najednou začal říkat věci,které mi ještě žádný kluk nikdy neřekl.

,,Alex keď som ťa prvýkrát uviděl niečo sa vo mňe prebudilo. Keď ťa vidím smiať sa som šťastný aj já. Nemohol som ti to povedať, lebo si bola z Mirem, ale stačilo mi,  že som sa na teba mohol pozerať stáť vedla teba, počúvať tvoj hlas“

Vyskočila jsem z lavičky a byla strašně zmatená. Couvala jsem do zadu .

,,Asi som ťi to nemal hovoriť viem, že som všetko zničil.“

Chtěla jsem se chytit zábradlí, protože se mi začala točit hlava,jenže žádné tam nebylo. Šlápla jsem do prázdna a padala do moře. Adam za mnou hned skočil a pevně mě uchopil.

,,Stalo sa ti niečo!?“

,,Ne jsem v pořádku.“

Doplaval se mnou na pláž a položil mě do písku. Klečel nade mnou a v ten okamžik byl to nejkrásnější na světě. Po celém těle jsem cítila jeho dech. Najednou se ke mně začal sklánět, ale já se nebránila. Jenže v ten samý moment přišel na pláž Miro, aby mě našel a samozřejmě nás hned uviděl. Rozběhl se k nám a Adama ode mě odtrhl. Začal ho mlátit tak tvrdě, až jsem myslela, že to ani nepřežije. Ale on se vzpamatoval. Odkopl Mira a oba se do sebe pustili jako psi. Snažila jsem se je odtrhnout, ale teprve až jsem pěstí dostala i já, začali se mi konečně věnovat.

,,Alex!“

,,Nic mi není.“

Miro najednou zpustil žalostným tónem:,,Alex nepáč mi to aj keď sa stalo to čo sa stalo, milujem len ťeba a ty to vieš !“

,,Někdo kdo miluje by neudělal to co ty!“

Zvedla jsem se ze země, chytla Adama a pyšně s ním odcházela z pláže. I když jsem předstírala, že se celý zbytek dne věnuju Adamovi, myšlenkami jsem byla úplně někde jinde. Mira jsem prostě nemohla dostat z hlavy. Věděla jsem, že dnes večer zazpívá v baru pár písní a i když to byl možná špatný nápad něco mi pořád říkalo, ať se tam zajdu podívat. Přesvědčila jsem Adama, aby šel se mnou. Možná to kvůli němu bylo nefér, ale nad tím jsem tehdy vůbec nepřemýšlela. Nastal večer. Vše pohltila tma, která byla stejně temná jako má duše. Z Adamem jsme už byli v baru. Celé mé tělo pohltila nervozita. Možná, protože zase uvidím Mira a všechny pocity se mi zase vrátí. Bylo to tady. Vešel na podium a chladně se podíval k našemu stolu. Adam mi stiskl ruku. Chtěla jsem, aby mě držel a nepustil, protože jenom s ním jsem se cítila v bezpečí. Miro si sedl za klavír. ,,Tato pieseň je pre dievča,ktorú vel’mi milujem, ale viem, že už nikdy nebudem mocť pohladkať jej tvár.“ Začal hrát předehru. Byla to píseň od Adele -someone like you. Zpíval tak procítěně. Cítila jsem jak mi bije srdce. Zase se mě zmocnil ten pocit. Pocit bezmoci a smutku. Když dozněl poslední tón písně Adam vstal od stolu.

,,Kam jdeš?“

,,Chcem Mirovi niečo povedať.“

Když se proti sobě setkali čtyřma očima vypadalo to jakoby se potkali ti největší nepřátele. Nikdo by nevěřil, že ještě před dvěma dny to byli nejlepší kamarádi. Jejich rozhovor trval asi dvě minuty a už na první pohled byl plný nenávisti. Miro dořekl poslední slovo a se skloněnou hlavou odešel z baru.

,,Adame co se stalo? Co jsi mu říkal?“

,,Nechcem o tom hovoriť.“

To bylo to jediné co mi řekl. Vlastně jsem se nikdy nedozvěděla o čem tehdy mluvili. Po chvíli co Adam seděl nad sklenkou whisky jakoby zpytoval své svědomí vstal a řekl :,,Musím sa ísť prejsť.“ Samozřejmě, že jsem hned šla za ním, nemohl v tomhle stavu zůstat sám. Došli jsme až na pláž, kde se Adam náhle zastavil. Díval se do moře. Připadalo mi, že vůbec nevnímal, že stojím hned vedle něj.

,,Tady jsme se s Mirem poprvé políbili.“

,,Nemysli na Mira on už nie je, teraz sme len my dvaja. Niekedy mám pocit, že ho stále lúbiš aj cez to čo ti urobil.“

Chytla jsem jeho ruku a položila ji na mé srdce.

,,Slyšíš, bije jenom pro tebe a tak to i zůstane.“

,,Vieš nikdy som žiadnemu dievčatu nedokázal povedať čo k nej cítím, ale u teba je to iné, pretože ja ťa milujem“.

Chtěla jsem mu ty slova oplatit, ale nešlo to. Místo toho jsem ještě víc sevřela jeho ruku a políbila ho. Adam mi chtěl něco říct, ale v tom mi přišla sms.

,,To je od Mira.“

V Adamových očích bylo vidět, že znervózněl. Jenže to i já po přečtení sms:Bez teba nemá moj život zmysel. Chcel som ti dať všetko, ale ublížil som ti. Viem ,že to čo som urobil sa nedá odpustit a ani já s tým nedokážem žiť. Navždy ťa buďem lubiť! Tvoj Miro……..

,,Panebože Miro si chce něco udělat!“. Poprvé v životě se ve mně probudil opravdový strach. Rozběhla jsem se k hotelu. Najednou jsem nedokázala myslet na nic jiného než na pocit, kdybych Mira opravdu ztratila. Čím blíž byl jeho pokoj tím větší jsem měla tušení, že něco není v pořádku. Adam běžel hned za mnou a něco na mě volal, ale já to vůbec nevnímala. Přede mnou byl Mirův pokoj. Začala jsem bušit, volat, ale neotvíral.  Slzy mi stékaly po tvářích a srdce bilo tak jako nikdy.

,,Miro prosím otevři!“ Za mnou se objevil Adam.

,,Alex!“

,,On neotvírá co když už je pozdě? Miro prosím!!“

,,Choď bokom niečo skúsim.“

Když jsem pochopila o co mu jde, musím se přiznat, že jsem nevěřila, že dokáže vykopnout dveře. O to větší překvapení to bylo, když to opravdu dokázal. Jenže to co jsem uviděla pak, bych nejraději  navždy vymazala z mé paměti, ale vím, že to nejde. Miro ležel na posteli a vše bylo od krve. Podřezal si žíly!

,,Adame zavolej pomoc!!“

Adam odběhl pryč a já si klekla vedle Mira.

,,Miro proč?!“

Slzy mi stékali po tvářích jako vodopád. Měl tak studenou ruku.

,,Prosím vydrž to!!“

Ještě stále byl při vědomí a díval se na mě jeho překrásnýma očima. To co následovalo pak se mi nikdy nevymaže s paměti, protože to byly jeho poslední slova:

,,Dúfam, že z Adamom budeš šťastná.“

,,Ale já miluju tebe! A vždycky to tak bylo!“

Po těchto slovech jeho víčka klesla dolů. Dobře jsem věděla co to znamená jen jsem si to nechtěla přiznat.

,,Miro né prosím nesmíš umřít ještě ne. Čekáme spolu dítě!“

Do pokoje vtrhl Adam se záchranáři. Adam mě pevně uchopil a táhl ven z pokoje. Jeden ze záchranářů hmatal Mirův puls, ale nenašel. Lítostně se na mě podíval. Zakryli Mira bílou plachtou.

,,Nechte toho on není mrtvý!“

Chtěla jsem Mira odkrýt a donutit je ať ho oživí i když jsem dobře věděl, že to nejde. Jenže to už mě Adam táhl ven.

,,Adame né Miro tam umírá!!“

,,Alex je koniec už je po všetkom.“

V tu chvíli mi to došlo. Miro už se nevrátí. Nikdy. Adam mě objal a já se dál topila v nesnesitelné bolesti. Co teď budu dělat? Kvůli mě zemřel jediný muž, který kdy byl v mém srdci a nastávající otec mého dítěte. Právě Miro mě naučil co je to láska a to mu nikdy nezapomenu…………………..

 

O čtyři roky později

Celý den je černý. Před sebou vidím náhrobní kámen, který nese jméno Miroslav Šmajda. Na hřbitově jsem skoro každý den. A to z jediného důvodu kvůli něj. Protože ve mě stále žijí vzpomínky. Proti mě přichází Adam z malým blonďatým chlapečkem. Oni jsou důvod  proč musím zapomenout. Protože oni jsou má nová rodina.

 

Posledny nadych.docx (39,4 kB)