Vysněná třída

 

     Byl pátek a my zrovna měli hodinu slohu. Vykládali jsme si o ideální třídě a dostali za úkol popsat ji podle svých představ. Všichni začali psát, ale hned na to začalo zvonit. Dostali jsme tedy popis ideální třídy za domácí úkol. Ani jsem se nestihla napít a začala hodina matematiky. Ale já pořád přemýšlela nad naším domácím úkolem. Paní učitelka začala mluvit o desetinných číslech a já cítila, jak se mi zavírají oči. Bylo to jasné, usnula jsem!

     Má fantazie se v ten moment nastartovala a octla jsem se v říši snů. Přede mnou se objevily kožené hnědé dveře, na kterých bylo krásně napsané 6. třída. Vkročila jsem dovnitř a nestačila se divit! První dojem na vás určitě udělají zdi vymalované uklidňující zelenou barvou. Je to prosluněná místnost, protože máme úplně nové luxusní okna z kterých je výhled na malebný záhonek s květinami. Nejvíce slunečního světla však dopadá na naší interaktivní tabuli, všichni žáci jsou z ní strašně nadšení. Nad touto tabulí jsou obrázky vývoje člověka. Jsou tam, protože náš třídní učitel dějepis a takové věci učí, ale také protože nás to velmi zajímá.

     Co by to bylo za třídu, kdyby tam nebyl učitelský stůl. Stojí hned vedle interaktivní tabule. Na dřevěném povrchu tohoto stolu je položené průhledné sklo. Pod ním jsou fotky a jména každého z žáků. Tudíž, když přijde nový učitel či učitelka, snadno se zorientuje ve jménech. Naproti stolu je první řada lavic. Řada má pět stolů. Hned vedle této řady jsou další dvě což, vypovídá o tom, že nás je ve třídě patnáct. Jsem moc ráda, že je nás ve třídě tak málo. Všichni se tady kamarádíme, ale úplně nejlepší je, že máme tak velkou a krásnou třídu jen pro sebe.

     Šla jsem si prohlédnout nové lavice, ale v tom cítím na svých nohách jakoby jemné pohlazení. Šlápla jsem na modrý huňatý koberec a až teď jsem si všimla, že se táhne přes celou třídu. Klekla jsem si na tento jemný koberec a pokračovala v chůzi vkleče a zároveň projížděla prsty huňatá vlákna. Jak si tak pokračuji v mém prozkoumávání po kolenou, hlavou narazím do jakéhosi objektu. Pokud mne oči neklamaly, byl to automat na pitnou vodu. Vždycky jsem o něm snila, protože si často zapomenu pití. Vzala jsem kelímek, dala ho pod dvě hadičky a zmáčkla tlačítko. Byl to krásný pocit napít se osvěžující chlazené vody. Jakoby se chvilkově mé nohy ochromily. Přesně tak, nemohla jsem jimi hýbat. Úplně jsem ztratila rovnováhu a spadla dozadu. Bylo to však velmi měkké přistání. Kdo by tušil, že taková v předpokladu primitivní 6.třída bude mít i sedačku barvou ladící s kobercem. Ano byla to opravdu krásná měkká sedačka dokonce vybavena i malými polštářky. Zvedla jsem se z pohodlného místa a hned vedle sedačky vidím na zdi nějakou schránku ze zámkem. Vedle ní byl i návod k použití. Tedy tato schránka slouží přesněji k tomuto: Když má jakýkoli žák této třídy problém a stydí se ho řešit před ostatními, napíše dopis z daným problémem a pan učitel ho snadno vyřeší. Ale protože mě zrovna žádný problém nenapadal, šla jsem dál.

     Došla jsem až na úplný konec třídy. Přede mnou byla zeď potažená zvláštním kobercem. Na něm byl nadpis naše třída. Na zdi byly v jedné části naše výtvory ať už z výtvarné výchovy či jiných předmětů. Nechyběly tam ani pravidla třídy. Podívala jsem se pod sebe a co nevidím. Ležel tam malý kobereček pro malé děti. Ten na kterém si obvykle hrají s autíčkami. Byly na něm vyznačené různé budovy a silnice. Pan učitel asi pochopil, že naši kluci mají takové věci ještě hodně v lásce. Jedním okem jsem koukla na levý bok a uviděla dveře, které obklopuje jasná záře. Žasla jsem nad tímto objevem a přibližovala se ke dveřím. Uchopila jsem zářící kliku. Dveře jemně vrzly. Už jsem skoro byla jednou nohou v bílém světle, které tolik připomínalo bránu do nebe. Chtěla jsem vstoupit, jenže……… ……..Najednou se v tom jasném světle objevila paní učitelka! Krásné bílé pozadí se rázem změnilo v černou a všechno krásné zmizelo. Otevřela jsem oči a bylo to ještě horší než nevlídné vyrušení ze snu. Celá třída nade mnou byla nakloněná a zírali na mě jako puk. Asi jim došlo, že jsem si dala menšího šlofíčka. Nevím co by bylo za těmi dveřmi,  kdyby se sen dokončil, ale podle mých představ by to byla útulná zimní zahrada. Ve velkém akváriu by plavaly rybičky, v květináčích by kvetly voňavé květiny.

     Doufám, že se vám má představa o ideální třídě líbila a doufám, že se zase někdy potkáme v dalším snu.