Koťátka

Ve Stěbořících mají kočičku. Jmenuje se Micinka. Máme ji moc rádi. Chová ji naše babička. Má ráda mlíčko. Jak jí ho přinesu, vždy se do něj s plnou chutí pustí. Když jsme zase přijeli, měla Micinka v krabici slámu. Šli jsme za babičkou a hned jsme vykřikli: „Co se stalo s Micinkou!“ Babička odpověděla „Uklidněte se a pojďte za mnou.“ Babička nás zavedla za Micinkou a řekla „Už jste si určitě všimli, že má nafouklé bříško.“ Děti volaly „Anóóó!“ „To proto, že bude……ale to vám nesmím říct. Řeknu vám to, až přijedete příště.“

Potom jsme jeli za strýčkem. A babička čekala, až se to pšššt stane. A už to vypuklo. Micinka porodila čtyři koťátka. Docela malinké. Jeden byl celý černý se zelenýma malinkýma očičkama a jmenoval se Mourek. Druhý byl flekatý, měl na sobě hnědé a černé fleky. Další byl celý bílý a měl jeden flíček na zádech. A poslední byl celý šedočerný.

Už k babičce zase jedeme. Babička nás opět zavedla ke krabici se slámou, kde ležela Micinka s koťátky. Jedno krásnější než druhé. To moje nejoblíbenější jsem mohla pojmenovat a dala jsem mu jméno Micoušek. Můj oblíbený kocourek byl ten šedočerný.

Ahóóój a těšíme se příště!